Rakytník řešetlákový

Pro své léčebné účinky jsem znám již několik tisíciletí. Své nezastupitelné místo jsem měl už v čínské, tibetské, mongolské i indické medicíně, ale také ve starém Řecku a Římě. Podle písemných záznamů vojáci Alexandra Makedonského používali odvar z různých částí rostliny k obnovení sil - svých i koní. A to už je více než 2300 let! U zvířat se po použití krásně leskla srst. Díky tomu jsem získal i své latinské jméno hippophae – ,hippos´ = kůň, ,phaes´ = lesk.

Rakytník je rozvětvený keř nebo malý strom, který může dorůstat výšky 1,5 - 6 metrů. Kořeny sice dorůstají do hlouby 10 – 60 cm, zato průměr kořenové soustavy je asi 1,5krát větší než je koruna, u zakrslých dokonce 2,5 – 3krát! Kůra stromu bývá zbarvena od šedé do tmavě hnědé barvy, listy jsou na svrchní straně temně zelené a lesklé, na rubu stříbřitě šedé. Trny mohou dosahovat délky až 5 cm. Využít se dají všechny jeho části - kořen, kůra, listy, květy, plody, semena i dřevo.

Obsahuji spoustu látek, které podporují imunitní systém, pomáhají udržovat normální funkci střev, posilují srdeční činnost, metabolismus a přispívají k normální funkci kůže a sliznic.

Jako rostlina vhodná pro lidskou výživu byl rakytník "objeven" až koncem 20. století. Za jeho nejdůležitější a nejvíce upotřebitelnou část se považují plody. Nejdříve nás na stromku zaujmou nažloutlé květy, které na podzim dozrají do zářících oranžových bobulek. Ty jsou bohaté na kombinaci vitamínů, antioxidantů, stopových prvků, oleje, nenasycených mastných kyselin a biologicky aktivních látek. "Kulička plná slunce" patří k nejvýznamnějším přírodním zdrojům vitaminu C. Užívá se čerstvá nebo sušená. Velmi důležité je, že se vitamin dobře uchovává i ve vyrobených produktech (šťáva, pomazánka).

Při krátkém popisu rakytníku jsme vycházeli z knihy "Rakytník – jeho pěstování a využití " - autor Emil V. Havelka a Pavel Valíček (2010).